David Mamet

  Sdílet

Pětapadesátiletý autor patří mezi nejvýznamnější americké dramatiky současnosti. Za hru Glengarry Glen Rose, která mu v roce 1992 zároveň posloužila jako předloha k psychologickému dramatu Konkurenti (režie James Foley), získal Pulitzerovu cenu a čtyři ceny Tony. Od počátku 80. let se uplatňuje jako ceněný filmový scenárista preferující kriminální žánr a vyhraněné "městské" látky, které jsou často inspirovány buď jeho vlastními, nebo cizími předlohami. Za svůj úspěch mu vděčí mimo jiné i adaptace románu Jamese M. Cainea Pošťák zvoní vždy dvakrát (1981, režie Bob Rafelson), soudní drama Rozsudek (1982), za jehož scénář byl nominován na Oscara, gangsterka Neúplatní (1987) či komedie o uprchlých trestancích Nejsme žádní andělé (1989, režie Neil Jordan). Podílel se i na životopisném dramatu Hoffa (1992), které režíroval a spoluprodukoval Danny DeVito, či na krimi Vycházející slunce (1993, režie Philip Kaufman). V poslední době jsme v našich kinech viděli satirickou komedii Vrtěti psem (1997, režie Barry Levinson), za jejíž scénář byl nominován na Oscara, thriller Ronin ((1998, režie John Frankenheimer) či thriller Hannibal (2001, režie Ridley Scott).

Jako režisér má Mamet ve své filmografii devět titulů zpracovaných na základě vlastních scénářů, z nichž však známe jen krimidrama Dům her (1987), které se u nás hrálo na videu. Vydal tři romány, píše dětské knihy a hry, je esejistou a publicistou i spoluautorem řady písní pro svou manželku, písničkářku a herečku Rebeccu Pidgeon. Jako herec se objevil v thrilleru Boba Rafelsona Černá vdova.


Jak ukrást bizona / Americký bizon - USA, 1996